"Nerozsvítila bys, abychom na sebe viděli?"
"Já vidím dost. Ale když chceš, tak samozřejmě rozsvítím."
Otočila vypínačem, ale nesedla si. Chodila sem a tam jako tygr v kleci.
Bylo tu dusno a nevětráno. Zřejmě několik dní nevysypala popelníky. Všude se válely neuklizené věci a otevřenými dveřmi bylo vidět do ložnice na neustlanou postel. I tam to vypadalo hodně neuklizené. Předtím zahlédl z haly, že v kuchyni je plno neumytého nádobí.
Zadíval se na Äsu. Šla nervózně k oknu do ulice, otočila se na podpatku a šla zpátky směrem ke dveřím do ložnice. Tam na okamžik zůstala stát a zahleděla se na postel, pak se najednou otočila a zase šla k oknu. A zase zpátky, zas a zas.
Musel se za ní neustále otáčet sem a tam, jako by sledoval tenisový zápas.
Za těch devatenáct dní, co tu byl naposled, se Äsa Torellová změnila. Měla na sobě tytéž nebo hodně podobné tlusté šedivé ponožky a tytéž černé dlouhé kalhoty, její tmavé, krátce přistřižené vlasy a hranatý obličej působil stejným dojmem jako tehdy. Tentokrát ale měla kalhoty samou skvrnu od cigaretového popela a její vlasy byly nečesané a neupravené. Hnědé oči těkaly sem a tam. Měla tmavé kruhy pod očima a suché popraskané rty.